pondělí 21. března 2011

Nebohá sirota

Zyan , oglosováno pašerákem a Studnicí

Tak po déledobém zimním spánku jsme se probraly, Studnice mi před oči nastrčila jednu takovou věc (viz odkaz - varování, původní podoba!), já zaječela... a pustila se do glosování.
Je pravda, že s časovým odstupem od našich starších děl jsme začaly přemýšlet poněkud sebekriticky, také v souvislosti s článkem na sesterském blogu barevných. Takže doufám, že jsem se tentokrát příliš nezpronevěřily a glosovaly s Mírou ;).
Tak to by bylo k předúvodu. Nyní následuje úvod:
Račte se usadit s veškerými ochrannými pomůckami po ruce a ponořte se do tohoto Díla. Do díla, jehož autorka na svých stránkách říká:
Na zaručuji správnou gramatiku.
Díla, v němž úpí nebohá sirota v strašlivém sirotčinci, pozpěvuje si Beatles a má metalové sny. Souvislost mi uniká.
Tak jste byli varováni a nyní si můžete přečíst tuto... ehm, povídku.

Stefi Maroldová

1.kapitola

Je to spíš prolog (Tak to bys možná měla napsat Prolog...)

V této povídce se můžou najít slova, (která se ztratila. Ztracená slova pobíhají a zoufale volají.) kterým nebudete rozumět (někdy dokonce i celé věty, děje a myšlenkové pochody postav). Vždy jsou v povídce vyznačeny(a) (nesnáším diskriminaci množného čísla rodu středního) hvězdičkou nebo víceméně neoznačeny(a) :) (to už čtenář tak nějak pozná, tedy snad)
Bryskně- ostře, neopatrně?
Junonský krček- hrdý krček, pyšný
Imbroglio- zmatek, nepořádek
Buggy- malé terénní vozidlo
Markýrovat- předstírat
(prosím, slova nevysvětlovat, existuje výkladový slovník)(a tam jsou ty pojmy dokonce se správným významem)

S cvakajícími zuby sleduju učitelovu ruku, jak čmáře vzorečky z chemie na tabuli. Nemám ani kápko (k tomuhle slovu bych ale asi výkladový slovník potřebovala) co znamenaj, natož jak se tvořej (to bude ve škole asi trochu problém). Pentan-1,2-diol. Přes rty mi uniklo krátké ale přesto hlasité:
"Ty vooooléé! To sme fakt brali?" promnu oči a místo nadcházejícímu testu ulehám.*udělalo se mi špatně z toho skoku z času přítomného do minulého a zpět, to víte, slabý žaludek* (Jo, a taky nerozumím poslední větě)(nějak jsem si časů nestihla povšimnout, neb už jen při tomto krátkém představení ýbrkůl myšlenkových pochodů hrdinky se udělalo mdlo mně a IQ mi kleslo o deset bodů)(než dojdem na konec, budeš v mínusu)

No to je ukázka mého školního života. Asi tušíte co teď přijde? Opakování ročníku? Ne? Tak vás hned musím aktualizovat v infíku (I što éto infík? Hovorová řeč je OK, ale čeho je moc, toho je příliš.). Jmenuju se Stefi Maroldová. Tohle naprosto (normální) úchylný jméno mi dali potrefený rodiče (to už se tak stává, že si děti do vlastního jména rodičům moc nežvaní), který vlastně trefený jsou. Brokovnicí. Nikdy jsem je nepoznala. Prej je někdo odprásknul. (Já to nečetla dopředu!)(Já bohužel ano.) Tak mě hodili sem- do děcáku pro nenapravitelné. (Jo, je nenapravitelnej sirotek.)(byla jím už jako to malé pachole tak do dvou, tří let věku, když si rodiče vůbec nepamatuje)(a napravitelnýho sirotka, vidělas někdy?)(ne, já žiju narozdíl od autorky v současné realitě) Sídlím zde v malým pokojíku o pěti metrej čtverečních (viděla někdy autorka pokojík o pěti metrech čtverečních?)(Samostatný pokoj? Co by za to normální student dal!), kam se vejde slamník- teda postel- to zase přeháním, šatník s jedním(čárka) a to bílým úborem s proužky(znak školy)(čárka) a ještě moje kočička Kitty, která nemá daleko do nebíčka. (Voni směj mít v děcáku vlastní zvířata? A maj pokoje po jednom? A maj pokoje po jednom, které svou plochou neodpovídají normě?) Pokud vím dostala jsem ho (ho kočičku Kitty?)(no co, náš Čert povil taky dvakrát do roka koťata) od pána z mý poslední adoptivní rodiny. Kolik těch odvážnejch lidí bylo? Asi tucet, ale během tejdnu jsem vždy zpět (a zde opět narážíme na klasické klišé "vůbec nic o tom nevím, ale vypadá to kůl, tak to tam dám" - adopce je proces dlouhý a pokud se bavíme jen o "získání" dítěte, trvá to většinou roky a fakt je nepřidělují jako housky v krámě či populární metodou ententýky).
"Večeře!!!" zazní přes starý rozhlas. Rukou přejedu přes zmrzlé okno, abych viděla ven. Nemusím ani podotýkat, že na okně jsou deset centimetrů tlustý mříže. (Viděla někdy autorka deset centimetrů? Vzhledem k přístupu via hodina chemie získávám dojem, že možná nikdy neviděla ani pravítko. Tak silný mříže se ani nevyráběj.)
"Maroldová!! Do minuty dole!! (ale jeden vykřičník by OPRAVDU stačil!)(a když zdůraznit, tak tři)" na zabezpečených dveřích se otevřelo okínko (Aaaaa! Už vím, co je za problém, zapomněla jsem nakrmit svoje Pravidla sedativy.), kterým na mě hledí největší můra mého života. Madame Pooková. Menší, postarší, tlustá pani(ííí!), která je na svůj požehnaný věk příliš temperamentní, zvlášť když o vás chce rozrazit hůl či pravítko. Nenávidím ji z celého srdce. Ona zase nenávidí moje hobby- zpěv (a taky mě)(dle přístupu k pomlčkám bych autorku taky přes ty prsty pleskla). Ten (ten hobby?) provozuju každý den večer u sprchy.- malého plesnivého kouta s jedním kohoutem(studená voda) a půl metru dlouhou hadicí. (Živě si ji představuju, jak stojí u sprchy, z které teče jen studená voda, a z plna hrdla zpívá, takže kdokoliv se sprchuje... taky bych ji nenáviděla! Ne, asi bych ji postříkala tou studenou vodou.) Zpívám úžasně (to bude ta koupelnová akustika) a kvůli tomu taky nejsem oblíbená mezi místními barbinami (barbíny v děcáku pro nenapravitelné sirotky...). Co naplat život je sakra velkej pes. Přihnala se ke mě Kitty a prosícíma očima chtěla něco k snědku. Byla hladová stejně jako já. Včera mi Pook udělila dietu,...no dobře trest zvanej "hlad, jako vlk", což znamená dvoudenní (dvoudenní co?) bez obědu a večeře. Snídaně je pro každého povinná.
"Přeci jenom - oni přece děti nemučej hladem." špitnu a ironicky zvedám oči.
"Poslední výzva k příchodu na večeři." zařval zastaralý rozhlas.
"Něco ti Kitty určitě přinesu." slíbim a jdu dobrovolně na večeři jen kvůli mé číče, protože já samozřejmě hlad nemám (po těch dvou dnech už si zvykla)(aha, trest dostala včera, má trvat dva dny, a dneska ji ženou na večeři... je to mnou, nebo autorka neumí počítat?)(je to povídkou, zblbla mě natolik, že jsem si toho nevšimla!).

Jídelna byla v podstatě jedna velká místnost vyfešákovaná na bílo s umatlanými otisky různých nezbedníků(např. já) (a že to dá práci kolikrát se dost umatlat, aby se daly dělat otisky, co?)
Sedám s nechutí před talíř. Holky (ty barbíny, předpokládám) se šklebí stejně, jako já, ale nedovolí si protestovat.
Menu přede mnou říká (mluvící jídelní lístek, hustýýý): "Bramborová kaše s cibulkovým posypem."
- 80gramů kaše a 2gramy cibulky
Tady člověk rozhodně neztloustne. Jenže proč mít hezkou postavu (další, co si myslí, že hubená je automaticky hezká), když kluci v děcáku nestojí ani za otření pazourů do jejich košile?
"Jíst!" Zavelela madame Pooková. Po pár minutách řekla "stop" a všichni pustili lžíce kromě mě. Přetáhlo mě její dlouhé, uznávané pravítko. I přes to schovávám misku se zbytkem pod triko. (Jak je hubená, není to vidět.) Kdyby si to všimla ozvalo by se: " Mě dlouho krev pít nebudete, Maroldová! prásk, prásk!" (o tomhle zařízení jsem už četla, Lowood se to jmenovalo, nemá za spolužačku nějakou Eyreovou?) nic takového však nenastalo a já mohla v klidu odejít i s pěti tucty dalších, kdyby mě nezastavila...těsně před schodištěm.
"Pojďte sem, Maroldová!" ten hlas byl děsný a mě by se krve nedořezalo.
"Zítra si pro vás-" začala.
"No jasně, další debilové..." pokrčím rameny. Její prasečí očka se vztekle přivřela. (kdo by se divil, u takového fracka)
"Víš, i jediný den bez tebe (Tak jí tyká nebo vyká?) je pro mě štěstí a já budu oslavovat."brysktě (Aha, první Slovo. Tak jednak se sem nehodí a druhak je s pravopisnou chybou.) mi švitořila do obličeje a já vztekle spolkla poznámku.
"Počítám s tím, že budete připravena ráno v šest je uvítat. (V šest ráno? Někdo chodí do děcáku vyzvednout si děcko v šest ráno?) Neopozděte se!" Její junonský krček se nazdvihl a odkráčel. Narostly mu totiž nožičky. Zbytek její postavy zůstal na místě. (a mně se potvrdil dojem, že autorka viděla ta "cizí slova" poprvé, když je kopírovala sem do povídky z toho významového slovníku) Ještě před tím mi udělila krátkou přednášku o známkách ve škole. Štastně (T se hlásí o háček) jsem vydechla a dřímajíc talíř s kaší pro Kitty (stále nepovšimnut pod trikem), otevřela prolezlé dveře do pokoje. (Asi měla do pokoje dvířka jak pro kočku.)(s tou hubeností jí to určitě nedělalo problém)

Kamarádka z vedlejší cely mě donutila se umýt. (Hele, tak cely. Tak jsou v sirotčinci nebo ve vězení?)(to máš fuk, autorka má o obém zhruba stejně reálné a přesné informace) Dokonce i vlasy. Krásné, dlouhé, tmavě hnědé až po pás (Cože, ony jí je zlé vychovatelky neostříhaly na ježka jako další pohanu?! Jsem šokována!). Smyla jsem ze sebe špínu minulých nejméně deseti dnů. (Fůj. A já myslela, že chodí denně zpívat do umývárky.)(dyť jo, přijde, koukne na sprchu - hm, zase jen studená - tak si zazpívá a zase odejde) Bylo to ulehčení (pro ostatní obyvatele domova po těch deseti dnech zcela jistě také). Najednou tak bledá. myslela jsem si, že jsem opálená. (myslela jsem, že hrdinka má nějaké hygienické návyky) No nic,...
Balit kufr. Určitě tam nevydržím dýl, jak týden. Těch věcí by se tedy vešlo do jedné ruky. Úbor, pero, jedna učebnice (to není divu, že to má ve škole těžký) a asi šedesát tři korun vydělané těžkou měsíční prací v kuchyni.
Vyhlédla jsem z okna. Slunce pomalu zapadalo a já zas za tenhle den nic netihla. Seknu sebou o postel.- ta zapraskala. (Bhlééé, těch změn v čase je čím dál tím víc.)(Tečky a pomčky. Skloňování! Státní péče a adopce!!! Já plakat jako hrdinka zpívat!) Jedna noha se uvolnila.
"Do háje." špitnu. Kitty se mi posadila na nohy a já začala prozpěvovat. Hezký The Beatles- I want to hold your hand. Zpívala jsem dlouho a až když se ozvaly pěstí od kamarádky vedle (oblíbená všemi; tak proto se myje jen jednou za deset dní!), smutně jsem ztichl a šla spát. (Je to hermafrodit!)

Jasně, že jsem na ranní schůzku zapomněla. Mám taky svý potřeby klidu, ne? Ale voni zřejmě nevědi co to je (nahoře na klávesnici je mezi á a é ještě písmeno í; autorka zřejmě také neví, co to je a kde to je). Pook mě vytáhla. Totální imbroglio. Řvala na mě, že je prej už sedm hodin a ta paní na mě čeká (hodinu - to bude zcela jistě úplně nesnesitelná a do týdne ji vrátí). Pověstně pravítko proletělo vzduchem a já stála rovně, jak proutek. Navlékla se do bílého úboru. (Pook k ní přišla nahatá?) Vlastně šedivého (to mytí se zjevně netýká praní prádla, fuj!). Vlasy mi všude ježily ty strašlivé skoky z časů přítomných do minulých a zpátky, zcela zbytečné a nevhodné používání "chytrých" slov, chyby v interpunkci, a celková nesmyslnost povídky. Musela jsem tedy vypadat. (jestli má vlasy všude, tak určitě) Pooková popadla mé zavazadlo i kočku a táhla mě do své ředitelny. Nehty mi zarývala do kůže. Zařvala jsem bolestí a mlela něco o právech dětí (jsme přece v devatenáctém stolení, Dickensova dětská práce a tak, jaká práva?!).
Otevřela dveře a tam stála. Naprosto vyrovnaná dáma, středního věku. Měla na sobě zelený hábit a tak tvrdý neproniknutelný zrak.
"A jejé…" vydrkotaly mi zuby ven a jaly se drkotati směrem dopryč z této povídky. Kamkoliv. "Můžete mě pustit. Bolí to!" zařvala jsem doslova už hystericky. Žena mě neúprosně držela.
"To by stačilo." Řekla mírně ta žena. (Teďka jsem se v těch ženách ztratila) Pook se na mě vztekle podívala a nakonec pustila mou ctěnou ruku. (A když nebudeš chtít za muže, prince, odmítneš, prince.)
"Já jsem profesorka McGonagallová. Dočasný poručík." zasalutovala Podala mi ruku. "Těší mě, já jsem pašerák, toho času bez hodnosti." Já ustoupila o krok zpět. Dočasný? Dočasný? Že na mě pocítila nejasnost. (A že ne!)(se kasala, že tam bude deset dní max, a teď se strašně diví...)
"Vše ti vysvětlím až budeme u nás doma." Mluvila bezstarostně a já se čím dál víc ujišťovala, že k ní nechci. (Čkej, když dítě nechce, tak ho násilím do pěstounský rodiny nedávaj.)(v devatenáctém století jo)(jsme ve století dvacátym, v devatenáctym by neměli ani tu studenou a chodila by s okovem k studni)(to vysvětli autorce, já si pro zachování příčetnosti pořád vsugerovávám, že je to Lowood, abych se nemusela umlátit svými předpisy mezinárodního práva veřejného, jako třeba Úmluva o právech dítěte, Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod a tak)(a nemáš dojem, že tě ta studia práv trochu deformují?)(maličko)
"Představ se!" přetáhla mě madame Pooková pravítkem (její výtisk příručky Chováme se vhodně před návštěvami a možnými sponzory jí bohužel vedení nikdy nedodalo). McGonagallová vyjekla:
"To by stačilo! Je to nelidské."
" Nelidské? Upozorňuji! Tohle je malý ďábel." Ode dveří se ozval nepříjemný ledový hlas. (To řekl ten ledový hlas od dveří?)(Proč to řekl ten ledový hlas od dveří?)
"Já bych se nejdříve měl představit." Ze stínu vyšel… (Ne! Ne, prosíííím!)(neškemrej, je to marné) no, chtěla jsem říct upír? Zombií? (Jo, těch zombií by se tady hodilo... celkem dost. Třeba by tam mohly vtrhnout a sežrat ji. A hned by bylo na světě líp.) To, ale nemůžu. On by svým způsobem krásný. (Ne!)(obávám se, že ano) Vysoký, štíhlý, tajemný s dlouhými černými vlasy. No fůůůůůjjj, ty jsou mastný!!!! (pravila slečna, která se deset dní nemyje) (Čtyři vykřičníky. Dodám pátý a rovnou se půjdu oběsit!) Ale byl rozkošný. *zvrací* Poslední šance, jak se zachránit? Udělám hysterickou scénu.
"Co to je za strašidlo? Copak nevíte, že se bojím zombií? A upírů? … " (Ne, nemělas to v životopise) znovu nádech. Pook stál, jako když do něj střelí, byl(a) totiž taky hermafrodit a McGonagallová se pousmála. Jen tenm tenmý upír stál a pochopil můj záměr - udělat ze sebe idiota, protože v tyranském domově bude určitě líp, než v nějaké rodině. Spáchat sebevraždu. Tak vyndal takovej klacíček a povídá : "Avada..." Jako by mi četl myšlenky.
"Profesor Severus Snape!" oznámil temně, co nejděsivěji? (To hádáš?) Ta starší pani se obávala, že mě vyděsí. (To byl účel, ne?)(Po všech těch chybách a výše popsaných adopčních a sociálních tentononc už byla, stejně jako čtenáři, dosti otrlá.)
"Severusi! Chovej se trochu důstojně. (Dyk se chová, asi jako jedinej) Vždyť tě nezná a ty děláš tohle…!"muž zakroutil hlavou (von mluví sám k sobě?) a poklonil se mi. (poprvé a naposled) (ve skutečnosti se předklonil ve snaze udržet na místě žaludek i jeho obsah po zásahu odérem dotyčné sic myté, leč neprané slečny- ač lektvarista, tohle bylo i na něj moc)
"Stefi Maroldová." Odpovídám uchváceně. Buch. Jo, tomu bych mohla zpívat: "I want to hold your hand." Buch. (no, když jen ruku... tu, kterou ji bude škrtit?) Byl, jak z mých nejnádhernějších metalových snů. BUCH!!!*tupý pohled*
"Dobrá papíry jsou podepsané… já myslím, že můžete jet." Pook se nechce, ani na konci mé cesty se mnou rozloučit. (A to teď jako proč?) Co teprve kamarádky? Jaké? Kluci? Nic? Zbledla jsem. Nikdo zas nic nepoznal. Jen on…věděl, jak se cítím. (Empatický Snape. Íííík.) Začala jsem se mírně bránit tomu, že je vedle mě někdo jako on. Stoupla jsem si o tři metry vedle. Tohle celé je divné (souhlasím). Proč si vybrali zrovna mě? Jeden divnější než druhý. (Seš exotka, zapadneš.)
Děs … já nechci pryč. Najednou se mi vůbec odejít nechce.
Táhnou? To je to slovo? Vedou mě do auta….mlčky,..jen abychom už byli pryč… tohle je divné…nasedám do jejich buggyho. (Jsem v poslední době alergická... na ty trojtečky... a to je sama celkem používám, ale čeho je moc...) Dost starého a odpudivě žlutého. (Jé, žlutá buggina!)(já se spíš divím, že se diví zrovna nad barvou, ono buggy moc obvyklý dopravní prostředek není) Pak se ke mně vrací na to, že jsou to profesoři, několik myšlenek, ale když zjistí, kam se to dostaly, zase s hrůzou prchají… To se jako budu pořád učit? (vzhledem k začátku povídky, neškodilo by to) Ohh, můj bože! Kitty se to vůbec nelíbí. (Jo, to, že se ti nechce se učit, sveď na kočku. Originální.)
"Jen v klidu seď nemusíš se bát." Mluví na mě ta ženská. Dostávám vztek (labilita a náhlé změny nálad chodívají holt s nízkou inteligencí ruku v ruce). Kitty mává ocasem, jak o život.
"Já se na rozdíl od vás nebojím, mám svojí hrdost!" vyprsknu naprosto nesmyslnou větu, div nepoprskám toho upíra, který se nelibě posadil vedle mě. Za týden (můj rekord jsou dva dny) se vracím zpět do děcáku…já to už nějak zařídím.
"Máš hezkou kočičku." Snaží se na mě povzbudivě usmát ta paní. Doopravdy se neumí smát. To zombii už vůbec nevadí, natáhne se přes ni se slovy "Mozek, potřebuju mozek", chvíli se na mě zoufale dívá, a pak opustí auto se slovy: "Mozek, potřebuju mozek.".
"Jmenuje se Kitty!"
"Takže, nejdřív znovu se ti představíme." Přechází mojí vzpurnost a jde na věc. (Očividně pochopila její nízkou inteligenci a bude hovořit pomalu a opakovaně.) Tý jo…
"Jsem Minevra McGonagallová, profesorka v Bradavicích."
"Kde že to?" neslušně otevřu pusu (jindy hovoří zásadně s ústy zavřenými). Mělo mě napadnout, že jsou z dalšího děcáku. Jen mě převážej do jiného ústavu. Jasně, tak je to.
"Severus Snape." Odměřeně mi podává ruku. (Kdo?)(Čí?)
"Stefi Maroldová, k službám." Ta ženská se začíná culit, zombií plná ulice, všechny hledaj mozky a žádná si mě nevšímá, divný. dostává záchvat vzteku.
"Vy asi nemáte moc silné nervy, což?"
"To poznáte o hodině, slečno Maroldová." Hmm, je doopravdy dobrý. Nedá na sobě moc znát nějakej problém. Až na ten záchvat vzteku, ale to je maličkost. Je to prostě nějakej 007 v lepší černý variantě. (Snape je černoch?)
"Eh, pane Snape…" pod fousy zamumlám: "To je, ale jméno!" aby to slyšel jen on. "Vy posloucháte black metal? (ehe?) To víte vaše image,..je doopravdy cool! (EHE?) " pochvalně se culím. (Mozek! Potřebuju mozek! Ten můj právě někam utekl!) Náš Snape právě markýroval, že nic neslyšel. (moje oči se taky tváří, že tady vlastně vůbec nejsou)
"No, dobře… vy jste manželé?" musím se vo nich přece něco dozvědět.
"NE!!!!!" odpověděli dvojhlasně. No, dobře…takovou odpověď jsem rozhodně nečekala (říkala si, že ten věkový rozdíl je normální a ona asi dost prachatá).
"Slečno Maroldová. Asi bychom vám měli vysvětlit proč jsme si vás vzali k sobě. (Začínáme toho litovat.) Na to se, ale budeme muset přemístit."

Přemístit? Cože to? Těm lidem šibe! Lidi zachraňte mě.
Upír na nic nečekal. Popadl mě za ruku a já jsem to rozhodně nečekala. Nejdříve se propadám, nemůžu skoro dýchat. Týý jo, super dráha, čéče. (On ji zdrogoval?) Pak se něco zvrtlo. Doopravdy mi docházel dech. Začnu sebou škubat. Ten mužskej mě, ale nechce pustit. Černo a už jen černo.

V Brumbálově pracovně

Otevírám oči. Vyjekla jsem, neboť jsem byla úplně někde jinde. Byla to asi pracovna a přede mnou stál starý děda s úsměvem na rtech. Hned mi byl sympatický. (Vidíš, a mně hned ne.)
"Sakra co to bylo?" dostávám hysterický záchvat (toť typický projev sympatií).
"Může mi někdo vysvětlit co to bylo? Můj bože, já měla halucinace." Řvu dobrých pět minut o tom, že jsem blázen a chci zpět do děcáku. Taky, že jo. Mám hroznej strach. Strašném. Co to vlastně bylo?
"Klid, slečno Maroldová. Potřebuji vám něco vysvětlit a byl bych rád kdybyste mě nepřerušovala. Prosím." Podal mi nějakou lahvičku. (Chytrej Brumbál, má jed pohotově.)
"Vypijte to, udělá vám to dobře." Když jsem to vypila, hlava mě přestala třeštit a já konečně mohla procitnout k genialitě. (Po tři sta letech procitání jsem to vzdala.)(i tak to byl silně nezvyklý pocit) Děda měl na sobě nějakej hábit. A ta pracovna byla plná strojů (támhle bagr, tady kolečkové rypadlo a úplně na konci se klátí jeřáb). Zase ten svíraví (jako jarní) pocit.
"Kde je nějaký záchod Kitty?" špitnu se špatným pocitem viny.
"Ale ta už spí ve vašem pokojíku. A teď už mě nechte prosím mluvit. Jmenuji se Albus Brumbál, ředitel Školy Čar a Kouzel v Bradavicích a Neumím Pravidla Psaní Velkých Písmen." Asi blázním, nebo špatně slyším.
"Bradavcie jsou jednou z nejprestižnějších škol pro kouzelníky na celém světě. Normálně se do této školy nastupuje v jedenácti do prvního ročníku, ale z jistých důvodů….. eh… jsme vás nemohli najít až teprve teď vás chci přivítat a dávám vám lístek na prvního září, nástupiště devět a tři čtvrtě v jedenáct hodin." Řekl to stručně. Hodně stručně.
"Coo-že? Vy jste magor?" První věta, která je v téhle povídce logická.

Ne, asi magor nebyl. Vše mi vysvětlil (jako proč je třeba jet na začátku roku expresem do Bradavic, když už v Bradavicích je a těžko se pohrne zpátky do domova) a m(n)ě nezbývalo než se smířit s tím, že je to pravda. Budu ještě asi hodně šílet, ale to teď je jedno, prý mě budou trvale držet pod zklidňujícím dryákem. Začínají prázdniny a já mám dva měsíce na to se naučit vše do školy, abych mohla nastoupit prvního září do školy čar a kouzel v Bradavicích.
(A kde se to bude učit, jako? Kromě toho na začátku kapitoly má zamrzlé okno a teď, další den, začínají letňáky. Zvláštní.)(to víš, byl to dlouhý den... nejspíše polární)


Konec Prologu
(A zde povídka končí a nepokračuje.)(To si stěžuješ, nebo slavíš?)(Asi obojí. Byla jsem zvědavá, co s tím bude dál. Jsem chronický masochista.)(to jsme na tom stejně)

A nyní perlička na závěr: Komentář autorky:
ten prolog má být důkazem, že je Stefi raubíř a bude to takovej průšvihář...ale co když jí snape adoptuje?
...
Původní komentáře:
1 Saph | Web | 21. března 2011 v 12:19 |
Mě byl na začátku ten slovníček dost povědomý...pak mi došlo proč. My tohle kdysi našly se Smrťou, ale nikdy jsme se neodhodlaly to oglosovat.
Smekám, fakt jsem se nasmála :)) Hlavně: "Snape je černoch?" mě opravdu pobavilo :D
2 JM | Web | 21. března 2011 v 14:31 |
Dočetla jsem to do Severuse. Dál to prostě nejde, nejde, nejde... Organismus má víc rozumu než já a odmítá rozumět textu...
3 Salome | 21. března 2011 v 14:40 |
Já chci taky takovou pracovnu plnou strojů! Mám vrozené sympatie ke žlutým bagrům. Mimochodem, zjistila jsem prima věc: když si člověk před čtením takovéhle povídky odloží mozek do sklenice na poličku, tak ho po přečtení nebolí...
4 Veve | 21. března 2011 v 17:14 |
Mám pocit, že tady někdo před spaním moc četl Oliver Twista. Ten, pokud si dobře pamatuju, taky tak úpěl v sirotčinci.
Každopádně, pokud ji Snape adoptuje a otráví, tak mu to jen schválím.
A vy vůbec nemáte srdce a cit pro drama! Holka tam trpí v nelidských podmínkách a vás zajímá zamrzlé okno v létě! Styďte se!
5 pašerák | 21. března 2011 v 17:49 |
Jak, nelidský podmínky, má pokoj sama pro sebe!
6 wlkeR | Web | 21. března 2011 v 19:29 |
Nemám slov. Námět sice není zrovna v tomhle žánru extrémně otřepaný, ale o to větší je to slátanina.
Gratuluji glosátorkám k přežití, teď už dají i jaderný výbuch.
7 Ness | 21. března 2011 v 19:36 |
WlkeRe, Forbiden Fruit sice zvažujeme (tedy, já zvažuju), ale obávám se, že na Pašeráka je to moc hambaté.
8 Thetis | 21. března 2011 v 21:20 |
Jé, nová glosa! *manikálně se zubí od ucha k uchu* Mít klobouk, smekám před vámi, holky, tohle oglosovat...
Jinak, k tomu, co psala pašerák v úvodu - minimálně pro mě jste velkou perlou mezi českými glosami... Myslím se tedy, že na vás ten článek červené nebyl mířený.
9 pašerák | 21. března 2011 v 21:35 |
Thetis, já vím, že nebyl, ale člověk si občas uvědomí, jaké věci dělá, a že to někdy není tak úplně ideální. Proto jsme taky skončily s My Immortal, už se nedalo glosovat originálně a bylo to čím dál tím větší uprtení.
Mimochodem, My Immortal, Festival fantazie, rozšířená verze! Dvě hodiny, testy IQ na začátku a na konci :D
Ness, hambatosti ne-e.
10 pašerák | 21. března 2011 v 21:37 |
Tak teď mi to hodilo reklamu:
Čti nejlepčí bloggerky z blog.cz
-Tipy jak na kluky
-Módní vychytávky
-Hudba a styl
-Jak být krásná a IN
A kde jsou glosy?
11 Thetis | 21. března 2011 v 21:38 |
Jinak, wlkeRe, psal jsi, že to není náměť v tomhle žánru otřepaný... hm... masochisticky jsem si našla originál. V jednom komentáři se mluví o tom, že prý autorka kdesi zmiňovala, že to bude trochu parodie. Zarazila jsem se, neboť v této kapitole to přeci nikde řečeno nebylo, že? Našla jsem tedy info o povídce a přečetla ho. Dvakrát. A říkala jsem si, kde já to už sakra slyšela. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec... jsem si vzpomněla na http://pasu.wgz.cz/more-plne-tajemstvi
Komu se nechce to číst, povídka je prakticky o tom samém, drzá holka z děcáku, pro kterou si přijdou čarodějové, ale až v  šestnácti; taktéž si myslí, že je Potter debil. (což píše i autorka tohoto oglosovaného... díla ve výše zmíněném infu. Ne tedy doslova, ale asi jsem větu "To ho chce vod dělat těma zelenejme vočima?" (jo, ta mezera ve slově oddělat tam fakt je) pochopila správně.)
Kurňa, ale teď jsem se do toho tak zamotala, že už nevím, co jsem to chtěla říct... no prostě, nejenže je autorka dosti pozadu, co se cizích slov a slohu týče, ale navíc je taky sprostá kopírka, poněvadž ta povídka, na kterou jsem dávala odkaz, má čas zveřejnění o téměř měsíc dřív. Samozřejmě - může to být náhoda. Může. Ale... stejně mi to připadá divné a chtěla jsem se o to podělit. Snad mě nevyhmátne mafie, že nadávám slušným lidem do kopírek a spamuju cizí blogy.
P.S. Doufám, že tam není moc chyb, včera jsem znovu četla MI a stále jsem se tak úplně nevzpamatovala. (Už chápu Ness, že se jí do toho nechtělo...)
12 Veve | 21. března 2011 v 22:07 |
No jo, ale spí na slamníku a má mříže na oknech! Navíc jí nedají ani granule pro kočku a musí krást jídlo v jídelně! (se divím, že nevyslala kočku na lov myší. Je jich tam určitě spousta a kočka by zvládla v pohodě uživit sebe i ji)
Jinak odkdy je pašerák tak cudný, že se do hambatých povídek nepouští?
A budeš mít letos někoho, kdo to bude natáčet? Protože kdoví, kde někteří lidé během FF budou, že:o)
13 pašerák | 21. března 2011 v 22:28 |
Dyk přiznala, že s tím slamníkem už přehání. Ty mříže tam má nejspíš namalovaný. A já se spíš divila, že nesežrala tu kočku...
Pašerák je cudný odjakživa, jen se tuhle přistihl, že podvědomě slashuje dětské večerníčky, ale za to může medvěd lední.
Když to někdo bude natáčet, tak to bude :)
14 Ness | 21. března 2011 v 22:59 |
Pašerák byl cudný vždycky, jen já jsem starý kanál...
Ale k věci - donutila jsem spolubydlu změřit jeho kamrlík a má přesně 5,1798 metrů čtverečních a vleze se mu tam skříň, postel i stůl s pc... a on jako taky. A chůdě z děcáku si stěžuje!
15 pašerák | 21. března 2011 v 23:24 |
Ale podle normy má mít ložnice pro jednu osobu minimální plochu 8m2!
16 JM | Web | 22. března 2011 v 7:22 |
ovšem a proto se tyo nedodržuje. Bylas někdy v králikárnách.. eh kolejích VŠCHT na Chodově? Ne? Tam se normy porušujou tolik, že se k sobě blížej z druhý strany
17 Zuzka | E-mail | Web | 22. března 2011 v 8:27 |
Smysl vět? Smysl po sobě naskládaných vět? E? Někde kolem večeře jsem se ztratila...
Slečna toho v životě evidentně neviděla víc něž jen centimetr, adopční systém a další záležitosti. Neviděla například podruhé ani to, co sama napsala.
Proč ji Snape rovnou nevotrávil? Takovýho spratka...
Mimochodem, začala jsem to číst ve škole, na mobilu, ale musela jsem toho nechat, vono záchvaty šílených šklebů se k výkladu francouzské syntaxe tak úplně nehodí... Děkuji, povedené, ovšem ta povídka sama je smrtelná.
FF! MI! IQ! Blah!
18 JM | Web | 22. března 2011 v 12:59 |
originál  je .... kytičkovaný... a to tak, že moje očka bolejí.
Dnešní děti prej nečtou. Možná je to dobře, protože pak páchají fanfikce jenom na filmové trháky. Fanfikce typu MI na jakoukoliv známou knihu by mě přivedla před soud za obzvláště brutální vraždu s pomocí nekromancie...
19 Ness | 22. března 2011 v 16:56 |
Já ti snad něco i najdu... nemáš nějakou oblíbenou knihu z řad klasiky, jen tak pro inspiraci? Momentálně řeším, že trávím moc času an FB, páč jsem u komentáře 16 v první chvíli hledala ten čudl "libí se mi".
20 Silent Watter | E-mail | 22. března 2011 v 18:09 |
Milé Dámy, možná by se Vám to mohlo v celku zalíbit. *pousmála se s hyenovitou zkažeností*
21 Silent Watter | E-mail | 22. března 2011 v 18:09 |
[20]: : http://www.fanfikce.cz/content/severus-snape-laska-nebeska
22 JM | Web | 22. března 2011 v 21:02 |
[19]:opovaž se! Mě stačí tohle a moje bláznivý sny...
23 Kitsune | 25. března 2011 v 20:57 |
Priznávam sa, zbabelo som to prestala čítať asi niekde v polovici, kým mám ešte nejaké mozgové bunky. Aj to som sa dostala tak ďaleko len vďaka glosám. Ako to vôbec môže niekto takto do...ehm a potom to ešte aj hodiť na net?
Pred časom tu bolo rodeo okolo toho, že "vraj" tento blog porušuje podmienky používania. A takéto rádoby poviedky ich neporušujú náhodou viac?
24 Esclarte | 26. března 2011 v 11:42 |
Hm. Ta děvenka zřejmě ten otřesnej děcák miluje, a proto dělá všechno pro to, aby se náhodou nedostala někam, kde by to bylo lepší. A co je to za čuně, že se umeje po deseti dnech jen proto, že ji spoluvězenkyně donutí? A teda ta slova mě rozsekala. Brysktě. A totální imbroglie. Giusto cielo!
25 Baka - chan | 26. března 2011 v 20:46 |
Autorka zřejmě neumí napsat zombie..
A přitom se se svými podminkami,které má v sirotčinci,ocitá někde..v minulém století?
26 Snapeova | Web | 27. března 2011 v 17:35 |
Tak tohle vážně nepobírám. Dočetla jsem sice dokonce ,ale to pouze díky glosám,jinak bych nepřečetla ani odstavec.
27 Alex | 31. března 2011 v 6:17 |
Fascinuje mě, jak jediná výtka, které se autorka na svých stránkách u této povídky dočkala, byla otázka, jak si mohla vydělat 63 korun, když to bylo v Anglii...
28 Ness | 1. dubna 2011 v 1:17 |
Můj mozek se během povídky proměnil v zrající sýr - tohle mi vůbec nedocvaklo!
29 Kat | 3. dubna 2011 v 0:15 |
Asi bych potřebovala pořádnou facku, abych se vzpamatovala (tohle slovo jsem psala třikrát a stále špatně, to je se mnou skutečně vážné...), z tohohle veledýla jsem byla tak zpitomnělá, že jsem četla místo "krček" "křeček"... jenže ono je to jedno, protože celá ta povídka je na vystřelení na Mars, včetně autorky, samozřejmě.
A po tomhle: "Ty vooooléé! To sme fakt brali?" (Po tomhle mě napadá jen jedno... ať už brali cokoli, rozhodně to nebylo skloňování slovesa "být")
Působí slova (podle autorky nesmírně ochytřelé výrazy dodávající té zrůdovině patřičnou šťávu) jako "Imbroglio" (či co) dost nepatřičně... vlastně... kolikrát za život to použiješ?
30 Kat | 3. dubna 2011 v 0:19 |
Ještě k té její "děsivé" cele... Kámoš na internátní škole by se asi tetelil blahem, kdyby měl pokoj takové velikosti a sám pro sebe. Navíc... jí tam dovolí kočku a ona si stěžuje, obvykle neprojde ani zlatá rybička.
31 Ness | 5. dubna 2011 v 9:01 |
Cha! Já věděla, že tam toho křečka neuvidím sama!
32 Kat | 5. dubna 2011 v 12:43 |
Ale vážně, nedocházelo mi, kde toho Junonského křečka vzala a co mi připadalo ještě pitomější, byl fakt, že by ten křeček měl být pyšný...
Navíc jsem si nedokázala představit, jak by takový pyšný hlodavec v praxi vypadal...
No... vlastně si neumím představit ani pyšný krček.
33 Alex | 5. dubna 2011 v 22:04 |
[32]:Já si nedovedu představit, jak se krček sám od sebe zvedl a odkráčel... a pyšně už vůbec ne...
Ale vážně, proč zrovna krček? Pokud pominu to slovo na j, které jsem sice nikdy neslyšela, ale i tak vím, že se tam nehodí; proč se neobrátila aspoň hlava nebo celé tělo? Jak vůbec může být krček pyšný?
34 Veve | 5. dubna 2011 v 22:23 |
A já se cítila trapně, když mi až v textu došlo, že to není křeček, ale krček a nechtěla jsem se přiznat k tomu, že jsem u těch jejích vysvětlivek půl hodiny přemýšlela, co bude v povídce dělat s pyšným křečkem. Ale je to dobré, nejsem v tom sama!
35 JM | Web | 6. dubna 2011 v 7:04 |
Možná, kdyby tam ten křeček byl, tak by to mělo alespoň originální nápad. A kdyby měl ještě 4-ři zuby...
36 Kat | 6. dubna 2011 v 12:55 |
Třeba měla hlavu sundávací, já bych se v tomto případě nedivila ničemu...
Nebo se tam náhle Pooková gilotinovala a naše úžasná Stefi s IQ tykve si toho nevšimla...
Junonský... to mi trochu připomíná sloupy... Korintský a podobně, zajímalo by mě, kde autorka tohle slovo sebrala. Teda spíše, kde přišla na tohle debilní slovní spojení? Junoský krček, to raději fakt ten křeček, to zní poněkud normálnějo
37 Kat | 6. dubna 2011 v 12:59 |
*Normálněji
...nějak z toho šílím. Překlepy nás jednou ovládnou, zotročí a zničí.
38 Alex | 6. dubna 2011 v 14:17 |
Vtipné je, že když zadáte do googlu slovo junonský, tak vám to vyjede hromadu slovníků cizích slov, významových slovníku a podobně, ale nikde to není použité ve větě. A proč? Protože to nikdo nepoužívá!
39 Kat | 6. dubna 2011 v 14:47 |
Junonský, imbroglio a markýrovat... mám pocit, že můj život je takový prázdný a nezáživní, jelikož jsem o tyhle nádherná slovíčka byla ochuzena, v mluvě jsem je nezaslechla a dokonce jsem je nenašla ani v žádné knížce a to že čtu hodně.
Kde bude chyba?
Souhlasím s Alex, to se prostě nepoužívá a tečka... junonský... krček... ou
40 JM | Web | 7. dubna 2011 v 7:15 |
Alex> Já znám větu, kde je použito slovo junonský. Je v knize, která vyšla asi v roce 1920 a je to echt červená knihovna. Ta originální, co už se zase dá číst. Větu najdu a předhodím k plodné diskuzi.
41 Kat | 7. dubna 2011 v 9:00 |
JM - Sakra, červená knihovna není nic pro mě a tudíž jsem byla ochuzena o takové krásné slovo, asi se nervově zhroutím
42 JM | Web | 7. dubna 2011 v 11:25 |
Kat> a to je tam, myslim, i markýrovat...
43 Kat | 7. dubna 2011 v 13:56 |
Tudíž mám pocit, že už jsme doma...
44 Salome | 7. dubna 2011 v 17:58 |
Hele, tam by mohl být i ten junonský... tendlecten. Tenkrát ještě lidi uměli skloňovat.
45 Kat | 7. dubna 2011 v 18:49 |
Zlaté časy, kdy lidi skloňovali a krky jim nechodily...
46 Alex | 7. dubna 2011 v 20:31 |
No, podmínky děcáku by té době možná i odpovídaly :D Jen trochu nevychytala, že když se potká s Harrym a spol, nejspíš se ta povídka odehrává v devadesátých letech. Ale od té doby, co jsem se v jedné povídce dočetla, že Pobertové používali iPody, mobily a gameboye, když ještě nebyly vynalezené, ještě k tomu v kouzelnickém světě a na hradě bez elektřiny.... už mě asi nepřekvapí nic.
47 Kat | 7. dubna 2011 v 21:56 |
To je normální, na hradě chovají veverky (někdy i junonský křečky), které nutí běhat v kolech a tím vytváří elektřinu. A nebo třou ebonitovou tyč liščím ocasem.
Navíc, jak jsme se dočetli v goffik povídce, na hradě je plno upírů. Poberti odolávají zubu času a v noci tajně chodí na kečup.
48 Jadra | 18. dubna 2011 v 9:30 |
Dělá se mi špatně.
Hrdě hlásím, že jsem poctivě dočetla až do konce. I když jsem asi tak od první věty úpěla a od příchodu obo profesorů mám na čele několik různě velkých boulí.
49 Ness | 18. dubna 2011 v 14:47 |
Jsou hranaté a mají na sobě otisklé nápisy jak "Del", "Enter" a tak?
50 Salome | 20. dubna 2011 v 0:54 |
Já bych spíš myslela "Escape" :)
51 JM | Web | 22. dubna 2011 v 18:48 |
tak jsem to našla!
H. C. Mahlerová: U cizích lidí
vydání tak okolo těch dvacátých let, strana 285:
Seňora byla opravdu oslňující. Černá, perlami bohatě posetá roba skvěle padla na její junonské, krásné, hrdé tělo. Bohaté šedé vlasy byly velmi pěkně upraveny a diadémem z perel a diamantů ověnčeny...
bla, bla, bla...
Seňora s mr. Štemberkem odjede na ples, Marie je unesena hnusákem záporňáckým, který má vilné choutky, leč jest zachráněna předtím, než se cokoliv stane. Následuje trojnásobné zasnoubení.
52 Alex | 23. dubna 2011 v 17:28 |
To zní tak... hrdě! Jsem zvědavá, jestli bude tahle povídka taky pokračovat nehtyhryzavěnapínavým dobrodružstvím a následným zasnoubením.
To trojnásobné zasnoubení bylo u tří různých párů nebo se junonsky okouzlující seňora zasnoubila se třemi různými individui?
53 Alex | 23. dubna 2011 v 17:29 |
Tak moment. ŠEDÉ vlasy? Kolik bylo seňoře?
54 JM | Web | 23. dubna 2011 v 20:30 |
tři různé páry, jedna šestina byla seňora.
šedé vlasy... no asi tak padesát, myslim
55 Zu | 25. dubna 2011 v 14:43 |
Hm, ehm. "Briskní" - rychlý, svižný (například odchod, odpověď). A ano, je tam měkké i. Jak autorka přišla na ostrost a neopatrnost, o tom nemám zdání.
Jinak glosy skvělé, povídka veskrze příšerná. Já nevím, jak to ty autorky můžou napsat. To nemají ani JEDNU JEDINOU mozkovou buňku...?
~Zu
56 JM | Web | 25. dubna 2011 v 17:52 |
Zu> ale to víš, že mají. Je tam v hlavě a volá tenkým hláskem: "Pomoc, pomoc, já se tu bojím. Sem tu sama a je tady tma!"
57 Zu | 27. dubna 2011 v 14:08 |
Jm: Sedí v hlavě a na dendrity si opatrně nanáší řasenku. Že by mohla obstarávat něco jako myšlení, to ji ani nenapadne.
Takhle pitomým puberťačkám (nic proti nim, i mně je 14 let) by se snad měla odebrat klávesnice. A když už jsme v tom, i celej počítač. Jen pro jistotu.
58 Heli | Web | 28. dubna 2011 v 20:09 |
Původní "povídka" měla velmi duchplný děj :-) Vaše glosy jsou opravdu úžasné a jsem ráda,že jsem tento blog našla:-)
59 nettiex | 2. května 2011 v 16:00 |
Zu: Nejspíš ve výkladovém slovníku.
bryskní    = prudký, příkrý, ostrý, nešetrný.
Naproti tomu "briskní", jak píšeš, je špatně. (Přesněji řečeno, špatně to je dnes, stará vydání pravopisu by to ještě schválila.)
Když už člověk kritizuje, mohl by o tom něco vědět. :)
60 Zu | 10. května 2011 v 20:22 |
nettiex: Slovíčko briskní je přejaté, vzniklo z anglického "brisk" (rychlý, ostrý, svižný) - proto měkké i. S Tvým vyjádřením "Když už člověk kritizuje, mohl by o tom něco vědět" plně souhlasím. :)
61 Zu | 10. května 2011 v 20:31 |
Aaaaah, moje chyba. Tak jsem se zažrala do diskuze, až jsem na povídku úplně zapomněla.
Nettiex, máš samozřejmě pravdu. Slova "bryskní" a "briskní" totiž obě v češtině existují, akorát mají jiný význam a původ (Briskní anglický - brisk, bryskní francouzský - brusque). Nedošlo mi, že v povídce to má zřejmě vyjadřovat "ostrou mluvu". Ještě jednou promiň! :)
62 nettiex | 13. května 2011 v 7:51 |
V pohodě, Zu. Nechť zvedne ruku každý, kdo se nikdy nemýlil. xD
63 Keneu | 14. května 2011 v 0:10 |
Holky, jste úžasné... Jak to můžete přežít? Nejste taky "zombii"?
Ale příště bych potřebovala ještě jedno varování (blbec, kterému to nedošlo): nečíst v době nočního klidu.
64 Carmen | Web | 26. května 2011 v 0:17 |
Po strašně dlouhé době jsem sem zabloudila - a ejhle!
Chtěla jsem vám napsat dlouhý děkovný komentář, leč nějak nejsem schopna; děkuji aspoň stručně za ty slzy smíchu *bránice je odrovnaná*.
(Mimochodem, Keneu, tak to jsme na tom stejně. ;))
65 Smrtijedka | 16. července 2011 v 13:43 |
Já konečně po 4 měsíc dočíst do konce! Já plakat přičtení.
Potom hodně plakat nad neznalost slova "junonský". Ach.
Jinak skvělá práce! :)
66 Jake | 21. července 2011 v 22:52 |
Kdybych chtěl dobrovolně oglosovat povídku, kam bych jí mohl poslat?
Popravdě řečeno, chtěl bych se zasmát. Myslím si, že se v mých povídkách najde také spousta tzv. "hlodů"- Jake
67 RollinsDeanna20 | E-mail | Web | 22. července 2011 v 7:21 |
According to my investigation, thousands of people on our planet get the <a href="http://bestfinance-blog.com/topics/credit-loans">credit loans</a> at various banks. Thence, there's good chances to get a auto loan in all countries.
68 JM | Web | 22. července 2011 v 21:11 |
Jé... cizozemský spam!
69 Červená a Modrá | 2. srpna 2011 v 14:38 |
nenápadný upozorňujík: na http://modra-cervena.livejournal.com se nachází nová glosa ;)
70 Marrionet Lacowoy | Web | 27. srpna 2011 v 1:48 |
Když jsem po dvou letech zase zavítala do glosovacího světa, tak jsem ho našla pustý a prázdný. Jsem ráda, že aspoň tahle stránka přežila pomyslnou čistku. U nás se zase snažíme oživit naši starou slávu...
71 Ness | 21. září 2011 v 22:28 |
Žijeme! Ale ta Ness, děti, to je strašná lemra...
72 JM | Web | 22. září 2011 v 6:33 |
Ness> no, asi si něco chytla od Pašeráka aneb jak řiká jistý Seveřan "Soudím, že Jediland by měl býti aktualizován"
73 Marrionet Lacowoy | Web | 25. září 2011 v 22:47 |
JM: Obávám se, že Champie není jediný, kdo si to myslí xD A smrt Mary Sue si taky zaslouží resuscitaci
74 Itachi-chan | Web | 11. listopadu 2011 v 19:00 |
Masochistkám zdar! A autorčiným zombiím - no nazdar. Jako - Severuse sice zmrvila ze všeho nejméně, ale to při tak vysokým stupni zmršení není žádná dobrá věc -.- Povídka je prostě debilní. Ale vaše glosy to zabily :D)

Žádné komentáře: